Co je to Tai Chi?
Co je to tai-chi?
Ach jo, řekne si sečtělý čtenář při zhlédnutí tohoto nadpisu. Podobných článků na toto téma jsou na internetu stovky, tak proč číst další z nich? A má pravdu. O tai-chi, přesněji řečeno Tai Ji Quan, toho již bylo napsáno spoustu. Internet se hemží články o tom, jak je toto pomalé, elegantní cvičení skvělým zdravotním cvičením a duchovní praxí označovanou jako „meditace v pohybu“. Občas narazíte i na nepatrnou zmínku o tom, že to bývalo, resp. je efektivní čínské bojové umění. Ne že by výše uvedené nebyla pravda. Je, ale…
Bohužel s lítostí musím konstatovat, že téměř vše, co se o tai-chi na internetu píše, zkresluje pohled laického čtenáře na toto umění a vede ho k naprosto mylným závěrům. Tento pokřivený obraz má však i mnoho lidí, kteří se věnují různým jiným stylům bojových umění. Z tohoto důvodu doufám, že uvedený článek vnese trochu více světla do této zajímavé oblasti bojového umění.
Co tedy Tai Ji Quan opravdu je? Je to jeden ze stylů kung-fu. Jak prosté! Nic víc a nic míň. Ve své základní podstatě se od ostatních stylů kung-fu ničím neliší. Prostě k boji používá údery, kopy, páky, škrcení, porazy a hody jako jiná bojová umění. Čím je tedy tak výjimečné a proč se kolem něho vytvořila taková gloriola? Tai Ji Quan opravdu něčím výjimečné je. Patří totiž do skupiny tzv. vnitřních stylů bojových umění, jejichž koncepce se oproti vnějším (shaolinským) stylům zdá být propracovanější. Tai-chi, podobně jako aikido a judo, hodně pracuje s energií soupeře, kterou využívá proti němu. Také díky promyšlenému systému velmi malých, ale přesto silných pohybů dokáže skrývat své techniky a tím mást a překvapovat soupeře. Překvapení a obelstění soupeře hraje v tai-chi velmi významnou roli, a to ho také v rámci bojových umění proslavilo. Pokud se podíváme na strukturu postoje (zarovnání těla) a pohybu v tai-chi, tak zjistíme, že tai-chi používá naprosto precizní postoj a maximálně efektivní pohyby. Co to znamená? Postoj v tai-chi je vymyšlený tak, že svaly těla mohou být naprosto uvolněné, klouby nepřenášejí tělesnou hmotnost a mají volnost pohybu. Orgány v těle nejsou stlačovány a mají dostatek prostoru. Dýchání je díky tomu přirozené a hluboké. Postoj je silný, odolný a stabilní, energie může tělem volně proudit. Co více si přát z hlediska vykonávání běžných činností či boje! To samé platí pro pohyby. Jsou vyvinuté tak, aby byly relativně krátké, stabilní, energeticky úsporné, a přesto velmi silné. Takže tai-chi vás naučí správně stát a správně se pohybovat, což se dá využít jak ve sportu, tak při práci třeba na zahradě, ale především v boji! Občas se podivuji nad tím, že tyto postupy nepřevzala a nepoužívají všechna ostatní bojová umění.
Pokud jde o meditativní stránku věci, mohu říci, že podíváte-li se na jakékoli tradiční bojové umění Dálného východu, meditaci v něm najdete. Je jeho součástí. A výjimkou není ani tai-chi. Chcete-li bojovat, tak musíte být nejen zdraví a silní (zdravotní stránka), ale také klidní a plně soustředění (duchovní stránka), a to platí pro všechna bojová umění.
Používat však tai-chi pouze jako zdravotní nebo duchovní cvičení je stejné, jako bychom používali vikingskou válečnou sekeru na štípání dřeva. Sice polínka naštípe, a dokonce možná lépe než kdejaká sekyrka na dřevo, ale k tomuto účelu vyvinuta nebyla. Je určena na dokonalé zničení nepřítele – a stejné je to i s tai-chi. Cvičit ho pro zdraví a relaxaci je určitě v pořádku, funguje to, ale k tomu tai-chi neslouží a nikdy sloužit nemělo. Je to mrhání jeho skutečným potenciálem. Je to bojové umění a troufám si říci, že jedno z nejlepších, co kdy bylo vyvinuto. Nenechte se zmást pomalými pohyby. Je logické, že když se chcete naučit precizní pohyb, nebudete se ho učit rychle. Musíte se ho naučit pořádně, a proto ho cvičíte nejprve pomalu. V boji ho ovšem musíte provést „rychle“ (nemusíte být až tak rychlí, pokud dosahujete vysoké úrovně zručnosti).
Doufám, že tento stručný článek alespoň trochu osvětlil laické veřejnosti, co se skrývá pod pojmem Tai Ji Quan, a zabrání tak dalším omylům šířeným v této oblasti.
